Nike Air Max 95

Air Max 95

Na začátku 90. let se díky rostoucí slávě Michaela Jordana staly basketbalové tenisky Nike neuvěřitelně populární. Protože se basketbalové divizi dařilo, zaměřila společnost Nike svou pozornost na oživení svých běžeckých tenisek, kterým v té době vévodila rodící se řada Air Max. Tinker Hatfield z této řady odešel, aby se věnoval jiným projektům, a tak značka přivedla do čela týmu mladého návrháře obuvi Sergia Lozana. Lozano, který předchozí čtyři roky pracoval na různých sportovních modelech a modelech ACG, neměl zkušenosti s navrhováním běžecké obuvi, ale to se pro tento projekt dokonale hodilo. Svěží pohled byl přesně to, co Nike chtěla, protože značka chtěla vytvořit botu, která nabídne něco odlišného a zcela originálního. Svěření této velkolepé ambice do rukou nadějného designéra by vedlo k vytvoření průkopnické boty Nike Air Max 95.

Lozano již několik let pracoval ve společnosti Nike a setkal se s Tinkerem Hatfieldem, což mu dalo možnost inspirovat se tímto velikánem. Z doby strávené s legendárním designérem Lozanovi utkvěla v paměti zejména jedna věc: důraz na důležitost příběhu. S touhou posunout model Air Max zcela novým směrem a s Hatfieldovými slovy, která mu zněla v uších, uvažoval Lozano o jezeře v areálu celosvětového ústředí společnosti Nike v Beavertonu ve státě Oregon. Při pohledu přes vodu na břeh za ní si ve své fantazii začal představovat, jak je země podemílána padajícím deštěm. Tehdy ho napadlo: co kdyby byla ideální bota pohřbená v zemi a postupně se odkrývala, jak déšť odplavuje pruhy bahna z jejího okolí? Lozano na základě této představy vytvořil rychlou skicu. Zobrazoval botu s vrstevnatou strukturou po stranách, která připomínala plynulé pruhované útvary odhalené po tisíciletí erozí ve skalních stěnách Grand Canyonu.

Tento původní koncept se stal estetickým základem prvních Nike Air Max 95, které byly vydány v ikonické neonové barvě. Ta obsahovala řadu šedých vrstev podobných těm na původní kresbě, které bledly od tmavých ve spodní části ke světlejším v horní. Spolu se zavedením netradiční černé mezipodešve tento barevný gradient zakrýval známky bláta a celkového opotřebení, které byly v deštivém státě, kde sídlí centrála Nike, běžné. Vzhledem k tomu, že běžecké boty té doby měly obvykle světlou, často bílou mezipodešev, jednalo se o bezprecedentní krok, který však nakonec změnil tvář běžecké módy. Přestože byl Lozano varován, že taková směs šedých odstínů se prostě nebude prodávat, odvážný návrhář se pustil do práce a bral varování jako výzvu. Jako protiváhu k těmto praktičtějším tmavým tónům přidal charakteristický odstín zářivě žlutozelené barvy Nike známý jako Volt. Lozano použil živou barvu, aby upozornil na funkční technologie v modelu AM95, jako jsou kapsy Air a očka.

Přestože Lozano postavil model Air Max 95 především jako běžeckou botu, jeho zájem o fungování lidského těla ho vedl k tomu, aby v něm rozvinul estetiku, která odráží lidskou anatomii. Kombinace panelů ze síťoviny a syntetického semiše na svršku představovala pásy svalů; nylonová očka vystupovala ze svislých pásů na bocích boty a působila jako hrudní koš; zatímco způsob spojení podrážky, mezipodešve a paty evokoval sloupec obratlů.

Kromě jedinečného vzhledu Nike Air Max 95 běžcům pomáhaly tím, že nad ochranou šněrování poskytovaly síťovinu připomínající kůži pro prodyšnost. Nike, který vždy chtěl posouvat hranice inovací, mu také vtiskl vůbec první viditelný vzduch v přední části chodidla, který nabízel zvýšené odpružení přes lůžko chodidla. Ve skutečnosti byl model Air Max 95 původně vytvořen pro větší a silnější běžce, jejichž těžší dopady vyžadovaly dodatečné polstrování pod chodidlem. To bylo kombinováno s přesným prošíváním a kompresním tvarováním po celém svršku pro neuvěřitelně podpůrný svršek, který se časem jen tak neopotřebuje.

Design dále podporoval běžce použitím reflexních prvků 3M Scotchlite na svršku, které přinášely dodatečný šmrnc i viditelnost, zatímco sada rychlošněrovacích oček držela nohu uživatele bezpečně na místě. Lozano si byl natolik jistý silou technologie Nike Air Max a osobitostí estetiky modelu AM95, že ve fázi prototypu vynechal z boty ikonický swoosh. Společnost Nike si přála, aby bota měla její charakteristické logo, ale Lozano nechtěl, aby odvádělo pozornost lidí od jeho jedinečné estetiky designu. Nakonec přistoupili na kompromis a malý swoosh byl umístěn směrem k zadní části svršku, aby hlavní část svršku zůstala čistá a rafinovaná.

Model Air Max 95 spojil avantgardní design s vynikajícím výkonem, čímž se společnost Nike v 90. letech etablovala jako průkopník v oblasti obuvi a přinesla slavnou budoucnost neustálých inovací. Při svém uvedení na trh v roce 1995 působila bota svou odvážnou estetikou rebelsky a stala se oblíbenou mezi mládežnickou kulturou, a to i na vzdálených místech v Evropě, Austrálii a Japonsku, kde se stala nesmírně populární. Její všestrannost ocenili také odborníci z celé řady odvětví, od stylových publikací jako The Face po sportovní časopisy jako Runner's World. Časopis Time ji dokonce označil za jeden z nejlepších sportovních designů roku. S takovými vynikajícími referencemi asi není překvapením, že je model AM95 dodnes po celém světě neuvěřitelně žádaný.